Rod Habsburků

Několikrát se Habsburkové snaží prosadit ve střední Evropě.  Roku 1526 Ferdinand I. sedá  na český trůn a to díky manželství s Annou Jagellonskou, má tedy dědický nárok. Roku 1528 je Ferdinand I. jmenován uherským a 1521 římským králem. Vládu nad střední Evropou udrží dlouhých 400 let.

Ferdinandovým velmi schopným nástupcem je jmenován jeho syn Maxmilián II. (1564 – 1576), ten udržuje velkým množstvím politických kompromisů stabilní Habsburskou vládu a snaží se o hospodářskou vyrovnanost Uher. Za manželku si roku 1548 bere dceru svého strýce, římského císaře, Karla V., sestřenici Marii Španělskou. Z manželství vzešlo celkem 16 dětí.

Následník, umělecky založený, Rudolf II. (1576 – 1611) si ze Španělského dvora strýce Filipa II. přivezl na rakouské poměry nadprůměrné vzdělání. Je to rozporuplný panovník namísto politiky ho zajímá umění či alchymie.  Velké spory s rodinou, zejména s bratrem Matyášem, nutí Rudolfa odjet z Vídně a roku 1583 přesídlí do Prahy, avšak ani tam nemá klid. Rudolfovy nevyrovnané povahy využívá mladší bratr Matyáš a donutí ho k abdikaci.

Ani ctižádostivý Matyáš nemá v kralování velké štěstí, s manželkou Annou Tyrolskou nemá žádné potomky a proto jako svého nástupce vybírá Ferdinanda II. ze štýrské větve Habsburků. Budoucí vladař omezuje Matyášův politický vliv a tvrdě vystupuje proti šlechtě (Pražská defenestrace). Generální sněm odmítá Ferdinanda II. uznat českým králem, je tedy prohlášen za sesazeného, na jeho místo zvolili roku 1619 Fridricha Falckého (1619 – 1621).

Ferdinand III. je synem Ferdinanda II. a Marie Anny Bavorské. Roku 1625 jej otec nechá korunovat uherským králem, 1627 českým králem a 1636 římským králem. Po násilné smrti Albrechta z Valdštejna, kterého nechal zavraždit Ferdinand II. pro údajnou zradu, se stává roku 1624 vrchním velitelem císařských vojsk. Císařem Svaté říše římské se stává po smrti svého otce (1637).

Ferdinand III. nechává korunovat svého nejstaršího syna Ferdinanda IV. za českého, uherského a římského krále, ten však předčasně umírá a na trůn usedá Ferdinandův čtvrtý syn Leopold. Po smrti Ferdinanda III. se Leopold nelehce dostává na římský trůn, nejdelší volba římského krále, která trvala skoro rok, dopadla ve prospěch Leopolda a 18. 7. 1658 je zvolen římským králem a 1. 8. korunován císařem.

Dalším nástupcem je Josef, syn Leopolda a Eleonory Neuburské.  Již v dětském věku je korunován na krále uherského a římskoněmeckého, českého však ne. Roku 1705 je po Leopoldově smrti říše v tíživé situaci, avšak mladý Josef je již schopným a vzdělaným vladařem. Velké množství reforem a mírových jednání přerušila náhlá panovníkova smrt (1711).

Na trůn se tak dostává nejmladší syn Leopolda a Eleonory Neuburské. Josefův bratr Karel VI. a stává se císařem svaté říše římské (1711 – 1740). Roku 1713 uzavírají Karlovy spojenci po dlouhých bojích mír s vyčerpanou Francií a postupují Filipu V. (z Anjou nebo také Filip V. Španělský) španělský trůn. Roku 1714 dostává jako náhradu za španělský trůn Karel VI. část bohatých držav Španělska (Španělské Nizozemsko) a bývalé španělské državy na Apeninském poloostrově. Roku 1713 vydal Karel VI. Pragmatickou sankci a posloupnosti nejjasnějšího arcidomu rakouského ta ustavuje pro případ vymření mužské linie Habsburků, aby nástupnictví získala linie ženská a dále ustavuje nedělitelnost Habsburského majetku.

Smrtí Karla VI. (20. 10. 1740) vymírá Habsburská monarchie po meči, na trůn nastupuje nejstarší Karlova dcera Marie Terezie a stává se tak první panovnicí nad habsburskými zeměmi. Celým jménem Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna se 12. 2. 1736 provdala za milovaného Františka Štěpána velkovévodu Toskánského. V několika fázích začínají války o rakouské dědictví (1740 – 1748). Následuje sedmiletá válka (1756-1763). 18. 8. 1765 náhle umítá manžel Marie Terezie František I. císařem se po jeho smrti stává jejich nejstarší syn Josef II. (1765 – 1790) po boku své matky vládl do roku 1780. Prosadil velké množství reforem. Během své vlády vydal kolem 6000 výnosů (zrušení cenzury, nevolnictví, trestu smrti).  Josef II. zemřel 20. 2. 1790.

Druhým císařem z dynastie habsbursko-lotrinské se stává jeho mladší bratr Leopold II. (1790 – 1792). Leopold II. obratně řeší zděděné problémy Josefovy vlády, sotva však stačí stabilizovat poměry v zemi i mimo ni nečekaně umírá 1. 3. 1792.

Na trůn se dostává jeho nejstarší syn František II. jeho vláda je velmi poznamenaná francouzským vojevůdcem Napoleonem Bonapartem. 6. 8. 1806 se František II. vzdává koruny svaté říše římské a ruší tím římskou císařskou hodnost, jeho vláda je tak omezena pouze na rodové državy alpské, českou a uherskou korunu zůstává tak pouze císařem rakouským. 2. 3. 1835 František II. umírá.

V roce 1835 se Ferdinand V. syn Františka II. a Marie Terezy Neapolsko-Sicilské stává po smrti otce rakouským císařem. Má přízvisko dobrotivý díky svému jemnému vystupování. 2. 12. 1848 se Ferdinand V. slavnostně vzdává vlády ve prospěch Františka Josefa. František Josef I. byl jedním z nejdéle vládnoucích panovníků světa, dožil se i velmi vysokého věku 86 let.

Na trůn měl nastoupit František Ferdinand d‘Este . Byl ale roku 1914 zavražděn v Sarajevu. Po smrti císaře Františka Josefa I. se stal novým císařem Karel. Karel nejstarší syn arcivévody Oty a Marie Josefy Saské. Karlův děd arcivévoda Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský byl bratrem císaře Františka Josefa I. Karel byl posledním českým králem a císařem rakouským.