Zobrazená korespondence je pro sběratelské účely – jako srovnávací materiál obálek , razítek a tiskopisů . Pokud se někoho dotkne , že jsou zde zobrazeny dopisy po jejich příbuzných či známých …. předem se omlouváme . Materiály byly zobrazeny v dobré vůli a bez potenciálního zisku.Pokud však i k této situaci dojde – mějte prosím toleranci . Korespondenci si prohlíží stovky sběratelů , kteří tyto materiály využívají ke studiu a obohacení svých poznatků o fungování vojenské pošty ,atd.Další aspekt je,že takto uložená věc je na věky archivovaná a nemůže se ztratit v propadlišti dějin.
Ve sbírce je zastoupeno několik mimořádných celků korespondece s unikátními jednotlivostmi.
Mnoho korespondence je svým obsahem velice dramatická a hrůzostrašná – ukazujíc na tehdejší teror a nemohoucnost jeho obětí.Proto nikdy nezapomeňme na tyto doby a vzdejme chvilkovou čest a soucítění po letech obětem koncentračních táborů.
Jeden celek patří i naší inteligenci , která byla vzata jako rukojmí ( aniž by cokoliv proti režimu podnikla ).Mohli pouze po čase napsat domů … JSEM ŽIV …s vlastnoručním podpisem.
Další mimořádný celek je z věznice WALDHEIM in SACHSEN. Na českém filatelistickém trhu neznámá věznice .Mimořádné je i zachování průvodního lístku o podmínkách psaní dopisů …. verze v češtině i v němčině.
Dachau
Dachau patří k prvním koncentračním táborům zřízeným po uchopení moci Hitlerem. Byl zřízen roku 1933 sz. od Mnichova. Byl určen k soustředěnní komunistů, sociálních demokratů a jiných antifašistů. Rozkládal se v nehostinné bažinaté krajině, plné rašeliništ a močálů. Cílem dachautských vězňů bylo, aby tento kraj zkultivovali, vybudovali na něm parky, plantáže okrasných květin, aby tu vystavěli komplex továren a dílen. Na vstupní bráně tábora bylo napsáno heslo, které bylo napsáno na branách všech koncentráků: „Arbeit macht frei“.
Dachau byl prvním a zároveň vzorovým táborem. Měl zde být vyzkoušen systém správy tábora, jeho režim i způsob zacházení s vězni.
Dachau neblaze proslul i pseudovědeckými pokusy, při nichž mnoho vězňů zahynulo. Všeobecně známá byla výzkumná stanice malárie. Ve stanici bylo nakaženo až 2000 vězňů.
Ve všeobecnou známost vešly v táboře i pokusy, při nichž vězňové byli ponořováni do ledové vody. Do konečníku jim byl zaveden kabelový teploměr. Měřila se jim hladina krevního cukru, dusíku, vápníku a jiných látek při snižování teploty těla. Pokus zpravidla končil smrtí vězně.Byly také konány pokusy o působení vysokého a nízkého tlaku a nedostatku kyslíku na lidský organismus. K těmto pokusům měli lékaři uzavřené zvony. Vždy 5-15 mladých vězňů bylo uzavíráno do komor, kde docházelo ke změnám tlaku vzduchu. Následkem pokusů u nich vznikaly embolie, kolapsy, infarkty, chrlení krve, nervové poruchy, mrtvice atp.
Byla také zřízena stanice na výzkum flegmóny( hnisavého zánětu podkožní tkáně). U nemocných vězňů vytahovali injekční střákačkou tekutý hnis a vstřikovali ho zdravým vězňům do svalů, do žil a pod kůži. Většinou všichni dostávali otravu.
V letech 1939-1945 bylo do Dachau deportovánona 3600 Čechoslováků, z nichž zde 1399 prokazatelně zahynulo.
29. dubna 1945 byl koncentrační tábor Dachau osvobozen americkou armádou. Koncentrační tábor byl sice svobodný, ale v dalších týdnech umírali desítky vězňů denně, protože tam začala řádit epidemie skvrnivky.
Ravensbrück
Koncentrační tábor Ravensbrück se nacházel asi 90 kilometrů severně od Berlína. Ravensbrück byl od samého počátku určen výhradně pro ženy. Počet vězňů v koncentračním táboře se neustále zvyšoval. Na konci roku 1942 bylo v táboře téměř 11 tisíc žen. V roce 1944 přišlo do tábora dalších 70 000 vězenkyň. Tyto ženy byly převáděny na práci do pobočných komand náležejících ke kmenovému Od léta 1942 byly v Ravensbrücku prováděny lékařské pokusy, mj. se sulfonamidy k léčení hnisajících ran a násilné sterilizace mladých dívek. Ženy v Ravensbrücku byly vražděny střelbou do týla či usmrcovány fenolovými injekcemi. Začátkem roku 1945 zde byla postavena také plynová komora.
Z celkového počtu 132 000 žen a dětí, které prošly Ravensbrückem, zahynulo 92 000 obětí.
Flossenbürg
Tábor Flossenbürg byl otevřen počátkem května 1938 a jeho první vězňové byli přivezeni z Dachau. Volba místa poblíž československé hranice nebyla náhodná – již v této době plánovalo německé vedení a armáda zničení Československa. Flossenbürg patřil mezi tábory, jejichž cílem bylo maximální využití otrocké síly vězňů ve prospěch válečného zbrojení nacistického Německa.
Ačkoli byl původně počet vězňů plánován na 1600, v roce 1945 v něm bylo v hrozných podmínkách natěsnáno až 15 tisíc vězňů. První vězňové tábora patřili mezi tzv. „kriminální“, Zpočátku většina vězňů pracovala v granitových lomech – z jimi vytěženého kamene byly stavěny mnohé nacistické monumentální stavby, např. tzv. Reichsparteitagsgelände (areál pro zasedání říšského sjezdu NSDAP) v Norimberku. Vězňové pracovali v nelidských podmínkách, bez dostatečné stravy. Již od léta 1944 se tábor Flossenbürg stal cílem tzv. evakuačních transportů, pochodů smrti z táborů uzavíraných kvůli postupu spojeneckých vojenských sil. Od 17. dubna 1945 byl z Flossenbürgu vypraven první pochod smrti, jehož cílem bylo Dachau. 23. dubna 1945 tábor osvobodili američtí vojáci.
Mathausen
Byl založen roku 1938, jako první tábor mimo vlastní území Německa. Leží u města Linc. Pro volbu tohoto místa byl rozhodující výskyt žuly a lomy. Tábor byl zařazen do III. stupně – pro „nenapravitelné“, což pro vezňě znamenalo velmi těžké podmínky. Vězňů se používalo jako levné pracovní síly, zpočátku při těžbě žuly a kamenů, později byli nasazeni ve válečné výrobě.
Čeština 
English (UK) 
Deutsch