Pamětní deska je ve vstupním prostoru školy
Pamětní deska je ve vstupním prostoru školy, měla zajímavý osud. Popisuje jej historička
PhDr. Miroslava Menšíková v Jehnických listech z června 2005.
Teprve v roce 1894, kdy se stal správcem školy vzdělaný a pokrokový učitel Julius Svoboda, byly vypracovány plány a 24. dubna 1895 byl položen základní kámen nové školní budovy. Ve velmi krátkém čase sedmi měsíců byla stavitelem Emilem Procházkou z Brna vystavena nová trojtřídní škola na pozemku, který k tomu účelu věnoval majitel panství pan Offerman. Dne 24. listopadu 1895 byla budova školy slavnostně vysvěcena a předána k užívání.
Pamětní deska v jehnické škole byla odhalena v roce 1895. Signatura v pravém dolním rohu nás informuje, že mramorovou desku se zlaceným písmem textu zhotovil tehdy padesátiletý brněnský sochař a kameník Johann Tomola (1845-1907), autor řady dalších pamětních desek a pomníků, ale také tvůrce mnoha náhrobků na brněnských hřbitovech.
Přišel říjen 1918 a s ním vyvstal problém. Nová Československá republika, vzniklá na troskách Rakouska-Uherska, považovala za nepřípustné, aby na veřejných místech zůstaly symboly nenáviděné monarchie. V prvních dnech po 28. říjnu docházelo v Brně k masovým akcím, kdy z budov a prostranství rozhořčené davy demonstrativně odstraňovali štíty s rakouskými orly, pamětní desky, sochy atd., a většinou je na místě zničily. Teprve později se konečně dostali ke slovu i lidé osvícení, kteří dosud marně volali, že „ je třeba šetřiti a uschovati i památky na starý režim a je dokonce sbírati jako dokumenty“.
Jak se vyvíjela situace v jehnické škole, to dnes nevíme. Asi nebyla tak dramatická. Pan řídící nechal zřejmě desku sejmout a uložit, snad na půdu. V každém případě pro něj deska představovala jisté umělecké dílo, za které obec musela sochaři zaplatit. Jistě však litoval, že do prachu zapomnění upadnou i jména starostů Jehnic a Ořešína a předsedy místní školní rady, kteří se o vybudování školy zasloužili.
V době první republiky přišel najednou nápad: starou desku otočíme a na její zadní stranu necháme vytesat nový text. To se také stalo. Inspirovaly se snad Jehnice v Medlánkách, kde ve škole na Hudcově ulici číslo 35 postupovali v roce 1932 podobně? Nebo byla inspirace opačná?
Po sto letech, při rekonstrukci a dostavbě jehnické školy, byla deska znovu umístěna ve vstupním prostoru školy, s textem v původní podobě. Je zajímavé, že po více než sedmdesáti letech od vzniku Československé republiky, taková věc nikoho nepřekvapí. Přitom ČSR v zákoně číslo 50 z 19. 3. 1923 Sbírky zákonů a nařízení v §26 (Neodstranění nebo zřízení nedovolených pomníků) uváděla mimo jiné, že „politický (státní politický) úřad může naříditi, aby byly odstraněny pomníky, nápisy a jiné památky umístěné na veřejném místě, /…/ jsou-li rázu protistátního nebo jsou-li zřízeny některému členu rodin panovavších v Rakousku, Uhersku nebo Rakousko-Uhersku /…/. Tentýž úřad může také zakázati zřizování takových pomníků, nápisů a památek na příště. /…/ Veřejným místem se rozumějí náměstí, ulice, veřejné cesty, sady, lázně, školy /…/“ Trest za tento přestupek byla pokuta do 10 000 Kč nebo vězení do tří měsíců nebo obojí trest. Zákon, nazývaný také „zákon na ochranu republiky“, platil do roku 1948, kdy komunisté prosadili jeho zrušení s odůvodněním, že podle tohoto zákona byli trestáni za první republiky.
PhDr. Miroslava Menšíková
Zdroj: Jehnické listy červen 2005
http://brno-jehnice.cz/historie
Čeština 
English (UK) 
Deutsch