Socha FJI v areálu barákové nemocnice č.3
Provoz ve válečné barákové nemocnici č.3 byl zahájen 26.4.1915. Nemocnice se nacházela v areálu vojenského cvičiště mezi dnešními ulicemi Tábor-Chodská-Jana Babáka.
Po vypuknutí 1. světové války bylo nezbytně nutné připravit pro raněné vojáky provizorní nemocnice. V Brně byla největší z nich vybudována v přízemních, převážně dřevěných barácích postavených na vojenském cvičišti západně od jezdeckých kasáren. Měla kapacitu 2000 lůžek a jejím velitelem byl štábní lékař MUDr. Palik. Její oficiální název byl C. a k. záložní nemocnice č. 3 (K. u. k. Reserve-Spital Nr. 3 Brünn, Asperngasse) .
Zdroj:
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=3431
Slavnostní odhalení pomníku císaře Františka Josefa I. a vysvěcení kaple ve válečné barákové nemocnici se konalo 6.4.1916. Slavnost popisovaly Brněnské noviny v sobotu 8. dubna 1916 takto:
Denní zprávy.
Odhalení pomníku Jeho Vel. císaře ve válečné nemocnici v Brně. Dnes ráno ve válečné nemocnici v Ošpernské ulici, zřízené a spravované místodržitelstvím, byl slavnostně odhalen pomník Jeho Vel. císaře a byla vysvěcena nově vybudovaná nemocniční kaple. Již časně ráno přibyl Jeho Exc. nejdp. biskup hr. Huvna do nemocnice a byv uvítán ředitelem nemocnice, odebral se do nově vybudované kaple, jejíž benedikci vykonal za velké asistence duchovenstva. Mezitím shromáždili se přečetní hosté nedaleko slavnostního místa. Dostavili se: Jich Exc. zemský hejtman hr. Serényi, městský velitel polní podmaršálek Hauninger, první náměstek starosty Jelínek, přísedící zemského výboru msgre. Šrámek, četní důstojníci, vyšší státní a zemští úředníci, zástupci lékařstva a četné jiné osobnosti, dále četní zranění umístění v nemocnici se svými lékaři a ošetřovatelským personálem. Pěší pluk č. 3 postavil čestnou setninu s hudbou. Několik málo minut před 10. hodinou dopoledne přibyl Jeho Exc. pan místodřžitel baron Heinold a přijal hlášení ředitele nemocnice vrchního okresního lékaře dra Krejčího. Na to odebrali se účastníci slavnosti před zahalený ještě pomník, kamž dostavil se také nejdp. biskup Huvna s duchovenstvem. Zde uvítal pan místodržitel dostavivší se, poděkoval biskupovi za vysvěcení kaple a mezi jiným pravil: Všechny národy široké říše jsou zde zastoupeny a podávají tak obraz velké, společné vlasti, která, plníc své historické poslání, spojila národy a země. Různě je složena, různé byly často v jednotlivostech snahy, avšak jednomyslně pozvedli se všichni k ochraně říše, když zavolal ten, který spojuje na své vznešené hlavě korunu Rakouska a svatou uherskou korunu, k němuž všichni národové mocnářství pohlížejí se stejnou úctou. Jeho Veličenstvo, náš nejmilostivější císař.
Na konci své řeči dal pan místodržitel znamení k odhalení pomníku a vyzval přítomné, aby provolali: Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo, náš nejmilostivější císař- Er lebe hoch! Eljen! Sláva! Něch zyje! Za volání přítomných ve všech řečích a za vznešených zvuků rakouské hymny spadla rouška. Na to pan místodržitel poděkoval zejména tvůrci krásně zdařilého pomníku akademickému sochaři Fabiánkovi, nadporučíku Schwarzovi, který dal podnět k zřízení pomníku a přispěl větším darem k úhradě nákladů, jakož i staviteli Müllerovi, který bezplatně dodal stavební materiál, a jiným pánům, kteří si získali zásluhy o uspořádání slavnosti. Ve slavnostním průvodu odebrali se pak účastníci do nově vybudované kaple, která byla vystavěna dle plánů místodržitelského stavebního oddělení a umělecky vyzdobena akademickým malířem Köhlerem, kde biskup dr. hr. Huvna po nadšeném proslovu celebroval sv. mši. Defilování čestné setniny před shromážděnými hosty byla povznášející slavnost zakončena.
Pro posílení bojového ducha vojáků byla za účasti důstojnictva i brněnské honorace dne 18. srpna 1916 na volném prostranství mezi baráky uspořádána oslava narozenin císaře Františka Josefa I. před jeho sochou v nadživotní velikosti od sochaře Antonína Fabiánka. Slavnostní projev měl štábní lékař MUDr. Palík. Ani toto velkolepé gesto oslavující narozeniny starého mocnáře, spojené s masivní válečnou propagandou, však Rakousku válku nevyhrálo. Obličeje tehdejších „landvéráků“ a válečných invalidů na dochovaných fotografiích ostatně prozrazují cokoliv jiného než fanatické nadšení či chuť sloužit až do roztrhání těla (v případě občanů české národnosti to samozřejmě platilo dvojnásob). Pravděpodobně dávali přednost procházkám po pečlivě upravených cestičkách (tuhá vojenská kázeň platila i zde) a vyhřívání na slunci s vědomím, že ze všech prodělaných válečných štací není město Brno ani zdaleka tou nejhorší… .
Zdroj:
Jiří Skoupý, Mlčící můzy www.hvezdarna.cz/kravihora
Čeština 
English (UK) 
Deutsch